Hej, kdo by řekl, že soužití s americkou krátkosrstou kočkou bude takové dobrodružství?

Moje kočka, říkejme jí třeba Míca, je prostě číslo. Přizpůsobit ji domácím rutinám a pravidlům? To je někdy jako snažit se přemluvit déšť, aby nepršel.

Někdy se přistihnu, jak se ptám: "Je to vůbec možné?" Ale pak si uvědomím, že možná nejsem ten, kdo tady řídí show.

• Ráda sleduje televizi se mnou. (Ale jen když dávají dokumenty o ptácích!)
• Miluje jídlo na čas. (Ale kdo by nechtěl mít večeři přesně v šest?)
• Nesnáší zavřené dveře. (Svoboda především, že?)
• Spí kde chce. (Moje čisté prádlo? Perfektní místo!)

No, zkusil jsem ji naučit, aby neškrábala gauč. Výsledek? Teď škrábe křeslo. Ach jo...

Vlastně, možná to celé pochopila jinak. Možná ona učí mě, abych byl flexibilnější. Páni, to je šílené.

Takže, shrnutí uprostřed? Jasně! Americká krátkosrstá kočka je skvělý parťák, ale s vlastními pravidly. A možná právě to ji dělá tak úžasnou.

Nebo ne?