Takže trénovat Burmillu? No, to je trochu dobrodružství, řeknu vám!

Nedávno jsem si pořídil tuhle nádhernou kočku – Burmillu. A myslel jsem si, že to bude pohodička. Ale kluci, jak moc jsem se mýlil!

Výzvy při tréninku Burmill a jak je překonat

První věc, kterou jsem si všiml, je jejich nezávislá povaha. Fakt, někdy mám pocit, že mě ta kočka spíš trénuje než já ji.

• Zvědavost na max: Burmilly jsou extrémně zvědavé. Otevřete skříň a bum! Jsou uvnitř dřív, než stihnete říct "kocour".
• Mistryně úniku: Myslel jsem, že můj byt je bezpečný. Vážně? Ona si našla cestu i do ledničky!
• Selektivní sluch: Voláte ji a ona? Dělá, že vás neslyší... nebo možná fakt neslyší? Kdo ví!

Někdy si říkám, jestli je vůbec možné ji něco naučit. Ale pak si vzpomenu, že trpělivost je klíč... nebo ne?

Ale nebojte, mám pár triků v rukávu:

1. Pozitivní posilování: Když udělá něco dobře, dávám jí pamlsek. Funguje to? No, někdy...
2. Hra je nejlepší učitel: Zapojit trénink do hry. Takhle si ani nevšimne, že se učí!
3. Rutina je kámoš: Snažím se držet pravidelný harmonogram. Ale přiznávám, občas se z toho vychýlíme.

Jednou jsem o tom mluvil s přítelem a on říká: "Ty vole, to je prostě kočka, co čekáš?" A možná má pravdu.

Takže jestli máte Burmillu a snažíte se ji trénovat, nezoufejte. Nejste v tom sami! A kdo ví, třeba nás jednou překvapí a začne poslouchat (smích).

Vlastně... možná bych měl přestat mít tak vysoká očekávání. Ale co už, tahle dobrodružství s ní za to stojí!