Hele, někdy si říkám, že Bombajské kočky jsou jako malé černé pantery. Fakt! Vypadají tak elegantně a mysticky. Ale co mě na nich fascinuje nejvíc? Jejich reakce na povely a pokyny. Nebo spíš jejich ignorace všeho, co jim říkáme. (smích)

Jednou jsem se pokusil naučit svou Bombajskou kočku jednoduchý trik. Říkal jsem si: "To zvládneme!" Ale víte co? Ona se na mě podívala tím svým pohledem a jako by říkala: "Ty si snad děláš srandu, člověče." A šla si po svém.

Reakce na pokyny? Haha, dobrý vtip!

Myslím, že Bombajské kočky mají svůj vlastní svět. Někdy si dokonce myslím, že oni nás učí, ne my je. Přemýšlel jsem o tom a dospěl k pár závěrům...

• Když zavoláte jejich jméno, přijdou jen pokud mají náladu. Jinak? Zapomeňte.
• Povel "sedni"? To je pro ně španělská vesnice. Vážně.
• Hra na aport? Možná jednou, ale pak už je to nebaví. A kdo by je nutil, že?

Páni, kdo by si to pomyslel! Ale možná je to tak lepší. Učí nás trpělivosti a respektu k jejich osobnosti.

Vzpomínám si, jak jsem jednou mluvil s kamarádem o tom, jak jeho pes poslouchá na slovo. A já na to: "Ty jo, to musí být super!" Ale pak jsem si uvědomil, že mám rád tu svobodu, kterou mi moje kočka ukazuje. Je to taková naše malá rebelka.

Někdy si říkám, jestli bych se neměl víc snažit ji vycvičit. Ale pak... nevím. Možná je lepší nechat ji být takovou, jaká je. Co myslíte vy?

A i když nereaguje na moje pokyny, přesto je úžasná. Když si večer lehne vedle mě a začne příst, všechno je zapomenuto. Vlastně, možná jsou ty pokyny nakonec nepodstatné.

Takže pokud někdo hledá kočku, která bude na slovo poslouchat, Bombajská asi nebude ta pravá. Ale jestli chcete parťáka s osobností a šarmem? Pak rozhodně ano!